Orchestr

Symfonický orchestr nyní hraje pod taktovkou dirigenta Tadeáše Tulacha. Orchestr má za sebou úspěšná koncertní turné po Španělsku, Itálii, Německu.

Náš orchestr také spolupracuje s pěveckým sborem ČVUT, zvláště ve Vánočním a Velikonočním období.

Ideální pro milovníky hudby, kteří se rozhodli pro jinou profesi, ale nechtějí s hudbou nadobro skoncovat. Věkové hranice se nekladou. Není třeba se obávat. Žádné konkurzy neděláme. Stačí se prostě jenom přijít podívat na pravidelnou zkoušku.

Kdy: čtvrtek 18:00–21:00
Kde: ČVUT, Fakulta strojní na Karlově náměstí v místnosti A-404.

Pokud byste měli zájem si s námi zahrát, kontaktujte nás. Veškeré důležité kontakty jsou uvedeny zde.

Budeme se těšit.

Vznik

Jednoho červnového dne roku 1979 se zrodila idea založit symfonický orchestr složený z amatérských hudebníků. Myšlenka vznikla na půdě tehdejšího Státního ústavu dopravního projektování (SÚDOP) v Praze na Žižkově a jejím iniciátorem byl Ivo Kraupner, stavební inženýr a povoláním projektant.

Původní záměr orchestru hrát klasickou hudbu jen pro vlastní potěšení členů přerostl brzy v představu čas od času předstoupit před veřejnost. A tak se také stalo. K symfonickému orchestru přibylo v roce 1984 komorní těleso.

Některé koncerty, jež byly obsazovány jednáním z orchestrů podle programové skladby vystoupení, začaly nabývat později podoby komponovaných pořadů „Večerů s hudbou a …“ (např. poezií, s literaturou, křeslem pro hosta, s Českou filharmonií, s Českým nonetem atd.). Hosty v programech byly jak významné osobnosti z oblasti kultury, vědy a výzkumu, veřejného života, tak i významné hudební soubory.

Dirigenti

Prvním dirigentem byl Miroslav Bašta, který setrval u dirigentského pultu do roku 1988. Po něm převzal taktovku zakladatel obou orchestrů Ivo Kraupner. Práci dirigenta, impresária, organizačního pracovníka a rozepisovače notového materiálu vykonával s velkou obětavostí a nadšením po následujících 21 let. V závěru jeho kariéry vypomáhal s nastudováním skladeb a s dirigováním dlouholetý člen violoncellové sekce České filharmonie a člen Sukova kvarteta Jan Štros.

Přibližně na počátku 90. let minulého století hráči komorního orchestru se stali kmenovou součástí orchestru symfonického a vzniklo jedno hudební těleso. Těsně před ukončením aktivit Iva Kraupnera v roce 2009 přišel k orchestru mladý dirigent Lukáš Kovařík, k němuž se o něco později přidali také mladí Radek Šalša, a jako hostující dirigent Jan Steyer, jinak sbormistr Pěveckého sboru Českého vysokého učení technického. Dirigentem byl od roku 2022 Tadeáš Tulach. V roce 2024 na krátkou dobu jako dirigent působil Markus Flodin, který se po přijetí na JAMU odstěhoval do Brna. Od sezony 2024/2025 se stal dirigentem Maxmilián Pilmaier

Změny

Turbulentní doba společenských změn po sametové revoluci vedla k tomu, že orchestry přešly v letech 1990 – 1992 od SÚDOP pod křídla Československých státních drah. Rokem 1993 došlo pak ke spojení s Českým vysokým učením technickým (ČVUT). Plodná a obapolně výhodná spolupráce trvá více než 20 let. Od roku 1994 utvořil symfonický orchestr s Pěveckým sborem ČVUT Umělecké sdružení ČVUT.

Příklady realizovaných projektů

V roce 2014 oslavil orchestr 35 let své existence. Za dobu svého působení nastudoval kolem 500 skladeb světové hudební literatury od baroka po současnost. Z řady realizovaných projektů vystupuje do popředí koncert konaný v předvečer Evropského dne hudby 20. 6. 2000 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Na programu byla mj. skladba Charlese Gounoda Mše k poctě sv. Cecílie.

V orchestru účinkovalo 98 hráčů včetně profesionálních posil (mj. šest harfistů!), 160 zpěváků a zpěvaček ze tří pěveckých sborů a tři operní pěvci jako sólisté. Vystoupení natáčela a druhý den vysílala v hlavním večerním čase rozhlasová stanice Českého rozhlasu Vltava.

Jiným podobným projektem bylo uvedení skladby Requiem c-moll neprávem opomíjeného vynikajícího českého klavíristy, skladatele a hudebního pedagoga Václava Jana Tomáška. „Hymny za zesnulé“, jak autor opatřil tímto podtitulem svůj vrcholný církevní opus pro sóla sbor a orchestr, zazněly v kostele sv. Salvátora v Praze roce 2004 přesně v den 230. výročí skladatelova narození.

Působnost orchestru ČVUT se neomezovala jen na pódia v hlavním městě. Hráči zavítali i do menších měst – jen namátkou třeba do Miličína, Votic, Odoleny Vody, Vlašimi, Bechyně. Také do zahraničí se orchestr vydal. Navštívil Rakousko, dvakrát Španělsko, Itálii a SRN. Z cesty do Španělska se urodila přátelská spolupráce s poloprofesionálním orchestrem Chamartín z Madridu.

Spolupráce

S orchestrem vystupovali a spolupracovali mnozí pěvci operního nebe i některé význačné osobnosti českého interpretačního umění – např. houslisté Čeněk Pavlík, Václav Snítil, Miroslav Vilímec, Václav Talich, violisté Milan Heřmánek, Jan Talich, violoncellisté Miloš Sádlo, Rudolf Lojda, Miroslav Petráš, Tomáš Strašil, Marek Jerie, kontrabasista Radomír Žalud, flétnista Jiří Boušek, klavírista Ivan Klánský, hobojista Jiří Krejčí, klarinetisté Václav Kyzivát, Ludmila Peterková, fagotista Jaroslav Řezáč, sólisté Národního divadla Libuše Domanínská, Helena Tattermuschová, Eduard Haken, Jaroslav a Pavel Horáčkovi.

S orchestrem spolupracovalo České noneto, Smetanovo a Talichovo kvarteto, Due Boemi di Praga, Quarneri Trio Prague. Potěšující spolupráce byla i s  operními pěvkyněmi Ilonou Šatylovovou, Naďou Chrobákovou, Lucií Silkenovou, Libuší Voběrkovou a dalšími.

Orchestr dával prostor i mladým nadějným sólistickým hráčům, kteří teprve studovali konzervatoře a AMU. Uvedl též řadu skladeb s Pěveckým sdružením pražských učitelů, Smíšeným pěveckým sborem SÚDOP, pražským Hlaholem, Kühnovým pěveckým sborem a Pěveckým sborem ČVUT.

V řadách profesionálů se našli nadšenci, kteří podporují či podporovali orchestr. Zde je namístě uvést už zesnulého hudebního vědce dr. Jiřího Berkovce, jemuž vděčí těleso za úpravu mnohých skladeb, výše zmíněného violoncellistu a dirigenta Jana Štrose, Jordana Sebčeva – prvního hobojistu orchestru FOK, fagotisty Aloise Kubánka, Bedřicha Kameníka a další.

Zakladatel Ivo Kraupner († 2015) uměl dávat dohromady kolektiv lidí z různých technických, ekonomických a humanitních oborů a profesí – amatérských muzikantů – a vést je k ušlechtilému vnímání a odhalování kouzla klasické hudby. V práci pokračovatelů Kraupnerova odkazu se daří vytvářet souznění ve hře starších hráčů s mladou generací i přivádět do svých řad nové hudebníky. Brány orchestru jsou otevřeny všem, kdož chtějí obohacovat múzami život svůj i život veřejný, kdož touží hledat tajemství a krásu v nekonečném hájemství hudby.